Myslivecké sdružení

Výkon mysliveckého práva se váže k době, kdy se začalo se záměrnou ochranou, chovem a lovem zvěře. Myslivost byla svobodným řemeslem a její vykonavatel musel mít složeny myslivecké zkoušky. Císařským patentem z 1849 bylo zrušeno výsadní právo lovecké a vlastníkem honitby se stal každý, kdo vlastnil nejméně 115 ha souvislých pozemků. V roce 1873 zákon o myslivosti pro Moravu stanovil, že právo myslivosti je právem reálným, které je nerozlučně spjato s vlastnictvím pozemků. V praxi to znamenalo, že teprve v této době mohly a začaly vznikat honitby jiné než knížecí a panské. Provozovatelem těchto honiteb byla obec, pokud měla školené myslivce, nebo je mohla pronajmout. Spolky ze záliby začaly vznikat po roce 1880. V obecní kronice je uvedeno, že: „Roku 1886 konala honební společnost obce Zlobice polní hon. Za výtěžek z dražby jednoho zajíce ve výši 8 zlatých byly nakoupeny školní pomůcky pro chudá dítka“.

Myslivost bývala dříve doménou selských rodin. Později se honitba pronajímala. Kolem roku 1930 bylo málo vysoké a černé zvěře. Bylo vzácností, když se někdy objevil v revíru srnec. Zato bylo hodně zajíců, bažantů a koroptví. V roce 1931 se odstřelilo na honě 225 zajíců, 134 koroptví a 64 bažantů. Stejně dobré úlovky byly i v následujících letech. Kolem roku 1938 vybudovali ve zlobickém lese podílníci z lesa chatu, která zde však nestála dlouho. Byla rozebrána nenechavci a vypráví se, že mnoho materiálu odnesl jakýsi partyzán. Tato první myslivecká chata je však zachována na dobových fotografiích. V r. 1950 postavila Myslivecká společnost Zlobice novou, stabilnější chatu ve Zlobickém lese, která slouží dodnes pro přečkání špatného počasí, i pro přátelská posezení. Tradičně se zde každým rokem na Silvestra dopoledne scházejí myslivci k rozloučení se starým rokem.

Stará myslivecká chata postavená ve zlobickém lese kolem roku 1938.

Za okupace se honební revír Zlobic a Bojanovic sloučil, po osvobození se konaly hony odděleně. V listopadu 1949 se konal v Bojanovicích kolový hon. Večer byla v hospodě veselice. Na večeři byli pozváni všichni Bojanovští občané. Bylo načerno poraženo tele. Telecí maso však podléhalo vázanému hospodářství. Neznámý udavač oznámil případ na okres, což mělo trestné následky pro dárce telete. Ten byl odsouzen k finanční pokutě a 24hodinovému vězení. I takové případy se děly. Ve snaze zvýšit stav lovné zvěře vysázela Honební společnost na obecním pozemku „Dolní padělky“ úzký pruh pravého břehu Věžeckého potoka košíkářskou vrbou. V roce 1952 vysázela remízek na Zmolách honební společnost Bojanovice. Počátkem 50.let se stav zvěře snížil. Některé druhy jsou téměř na vyhynutí. Křepelky, jako ptáci stěhovaví, bývaly v hojném počtu při tahu chytány. V Bojanovicích se chytávali do sítí v místě, kterému se dodnes říká Křepelek. Je to úvoz od návsi k č. 42. V roce 1954 bylo odstřeleno 72 zajíců, 16 bažantů, 4 srnci. V letech 1954–1962 byli myslivci z obou obcí sdruženi v Mysliveckém spolku Zlobice-Bojanovice. Právě v letech kolem roku 1960 se mimořádně rozmnožila zvěř srnčí a dobře se dařilo v místních podmínkách i muflonům, kteří sem byli přivezeni z Korsiky. Mufloní rodina se rozmnožila v roce 1959 na 15 kusů. Lány silážní kukuřice mají nesporně význam i pro myslivost. Do vzrostlejších porostů se uchyluje pernatá zvěř, zejména bažanti, kterých naopak stále ubývá. Pernatá zvěř je likvidována jedovatými postřiky, jež používají zemědělci na polní kultury.

Od roku 1963 bylo toto myslivecké sdružení začleněno do většího společně s obcí Věžky (Myslivecké sdružení Troják). Honitba má 1200 hektarů. Byla vybudována bažantnice. Bažanti se střílí, ale také se provádí jejich odchyt na vývoz do Francie a Anglie. V roce 1970 se konal hon za účasti myslivců z Itálie. Na ochranu zvěře bylo v roce 1983 uloveno 190 ks škodné zvěře (6 kun, jezevec, 4 káně, jestřáb, 11 tchořů, 6 lišek, 5 strak, 2 vrány, 10 toulavých psů a 115 zatoulaných koček). Byl zaveden líhňový odchov bažantů ve Věžkách. V roce 1992 bylo z umělého odchovu prodáno hraběti Strachwitzovi do Rakouska 2100 bažantů. Loveckou vášeň mnohý odsuzuje, myslivci však vědí, že lov je ušlechtilá redukce zvěře. V zimě se o ni starají, do krmelců dávají krmivo, sledují zdravotní stav zvěře a dbají na její přirozené či umělé rozmnožování ve volné přírodě.